Vidly

Mnoho mých přátel mi říká, že malovat nedokážou, že je to pro ně hodně těžké. Jistě, zvládnout dobře malířské řemeslo je obtížné, ale základem všech budoucích předpokladů, které by měl krajinář hlavně mít – je schopnost se umět dobře dívat, prostě vidět. V tom každodenním shonu kolem nás mnohdy nemáme ani čas se pořádně porozhlédnout. Také mi to trvalo docela dlouhou dobu, než jsem začal vše kolem sebe takto vnímat. Mnohdy má krajinář motivy přímo před nosem, ani nemusí cestovat daleko a nalezne to, co jej docela i překvapí.

Pod vrchem Sokol

Dlouhé roky jezdívám do Vrbna pod Pradědem i do Karlovy Studánky přes malinkou obec mezi Jeseníkem a Vrbnem, která se nazývá Vidly. Uprostřed hor sama, opuštěná, jen několik domů, několik rekreantů a místních v nich. Přes léto kouzelná, plná rozkvetlých luk, zapomenutých samot, kde najít houby je opravdu snadné. Potok s vodou studenou a čistou jako křišťál. Podzim tam bývá majestátní, plný teplých barev, které se po prvním mrazíku opravdu brzy krásně unaví.

Jelení bučina

Naproti chalup ve stráni nás vítá Jelení bučina, která svůj název nemá náhodou . To vše má shora pod kontrolou vrcholek hory Sokol se svými 1187 metry. Zima je tam dlouhá a úporná plná ledových krápníků na chalupách. Pak i malování je radostí, stačí se jen dobře dívat.