Když je pošmourno a slunce se na nás nekouká, necestuji daleko. Snad i proto, aby mne střídavé jesenické počasí nepřekvapilo. Známí z Čech se často diví, že si v 8 hodin vyjdeme na procházku a v 9,30 hod. jsme promočeni na kost. Ano, u nás se počasí opravdu často mění.

Krajinářům to nevadí – různé osvětlení, střídání nálad, vrtochy počasí vnášejí do tvorby krásné vzrušení. Naposled, když jsem maloval v blízkých Karlovicích, mne zastihl hustý déšť, obraz byl před dokončením, nespěchal jsem, však také mohu trochu zmoknout. Deštík se změnil v déšť a pak v průtrž, takže jsem zpočátku litoval, že jsem neuprchl před tou slotou. V ateliéru obraz vyschl, byl nečekaně po tom protrpěném dešti dobrý. No a já měl dojem, že jsem na to přišel, musím malovat v dešti a úspěch je zaručen.

Později jsem to zkoušel několikrát, ale tak dobrý obraz jsem již v „plánovaném“ dešti nikdy nenamaloval. V tomto povídání Vám chci představit jedno z blízkých malebných údolí nedaleko Města Albrechtice – obec Dlouhou Vodu. Obchod i hospodu by jste tam hledali marně. Jen ke konci údolí je starší rekreační zařízení se sjezdovkou. Stačí vyšplhat do okolních kopců a motiv pro obraz je vidět hned – nebo se mýlím?