Malujeme originální obrazy Vašich domů

Objevte zcela novou možnost netradičního dárku nebo uchovejte vzpomínky pro další generace.

Objevit novou službu
 

Snímek 014

Zima pro krajináře je obdobím trpkým, přesto velice zábavným. Mnohdy se mne návštěvníci vernisáží ptají, zda mi v zimě, když maluji v plenéru ( přírodě ) nemrznou barvy. Přátelé, nemrznou, nemohou, jsou olejové. Horší je to se mnou, já teda mrznu určitě.

Snímek 006Ke správnému vybavení pak určitě kromě teplého oblečení, beranice, patří i rukavice s ustříhnutými prsty ( to proto, abych věděl, že venku je opravdu zima). Po zkušenostech mnohých zim se snažím někde sehnat otep slámy – to abych měl na něčem stát. Stejně po hodině malování je to všechno jedno, připadáte si, jako byste tam v horách stáli jen v trenýrkách. K nezbytnému vybavení na těchto putováních patří i bandaska s teplým čajem, která Vám vždy, kdy její obsah začne mizet, připomíná, že je již nejvyšší čas jít domů.
Za tato všechna strádání v plenéru se Vám příroda odměňuje zimním pohlazením, sluncem opřeným do statných stromů jesenických hor, které prohřívá barevnými odstíny okrů, kraplaků a sien.

Snímek 011Jen se podívejte na motivy obce Česká Ves, která je cca 7 km nad Městem Albrechticemi. Osamělá převážně rekreační osada utopená v zimním slunci láká k procházce. Nikde žádná hospoda, žádný obchod, jen osamělá stavení nad vrcholky jesenických hor. Z návrší při dobrém počasí je vidět vztyčený hrot vysílače na Pradědu. Krásné, ale i drsné počasí těchto hor výtvarníku vždy přichystá paletu nádherných barev.

obraz hutě v Čeladné

Jistě uznáte, že každý z nás se někdy setkáme s věcmi neobvyklými, které vzbuzují na jedné straně mnohdy respekt, na druhé straně zvídavost, zda na to máme a pustíme se do obtížné práce. Stejně tak jsem přistupoval k rekonstrukci motivu hutě v Čeladné v Beskydech z roku 1886. K dispozici jsem měl jen nějaký pokus o černobílou pohlednici hutě z Beskydského muzea, která byla kdysi v Čeladné provozována.

pohlednice r. 1886

pohlednice r. 1886

Pro tento kraj byla dříve charakteristická těžba železné rudy. Palivo do železářských pecí se těžilo v okolních lesích – používalo se dřevěné uhlí. Rozvoj těžby rudy nastal začátkem 16. století, kdy tehdejší český král Ludvík ( 1516 – 1526) udělil olomouckému biskupství výhradní kutací právo. Tak vznikly hutě ve Frenštátě pod Radhoštěm, ve Starých Hamrech a na Ostravici. Pod pojmem hamr je třeba rozumět nejen vodou poháněné kladivo, ale i tavicí pec na získávání slitku železa z železné rudy. V polovině 17. století tak vznikla železná huť v blízkém Frýdlantu nad Ostravicí. Také v Čeladné byl roku 1796 zřízen hamr a dřevouhelná vysoká pec jako ve Frýdlantě. Bylo to na tzv. Horní Čeladné v údolí mezi Smrkem a návrším Kozinec. Ruda se zde nalézala v malé hloubce pod povrchem. Šachty, resp. štoly bývaly hluboké max. 20 – 25m. Rudné žíly vedly vesměs vodorovně, jejich tloušťka byla max. 50 cm. Místní ruda měla jen cca 20% železa. Těžba rudy zanikla v roce 1896.

kresba obrazu 140x100

kresba obrazu 140x100

Dnes již huť nenajdete. I z těchto důvodů bylo inspirující obraz zašlé huti vytvořit. Teď malujte krajinu, když máte černobílou předlohu. Bylo nutné pečlivě nastudovat minulost – z čeho byly postaveny dřívější stavby, co se používalo – a co ne. Nejjednodušší bylo asi kresbu zvětšit na plátno o rozměru 140 x 100 cm, pak ale přišla roční práce obraz vytvořit. Dokonce jsem udělal věc nezvyklou – rozmalovaný obraz jsem představil na výstavě k diskusi veřejnosti. Vyplatilo se to, měl jsem možnost diskutovat s mnohými lidmi, kteří mi ukázali další cestu – a tak je před Vámi výsledek – hotový obraz technikou oleje na plátně k Vašemu posouzení i vyjádření.

frenstat1

Zajímavé zastavení jste mohli zažít na vernisáži v galerii DEGAS ve Frenštátě pod Radhoštěm. Na výstavu přišlo mnoho zajímavých lidí – bylo si s kým povídat. Skvělý začátek zajistili svou hrou žáci umělecké školy.

frenstat2V bezvadných prostorách galerie jsem prezentoval díla z okolní báječné přírody. Dle názoru pracovníků kabelové televize, kteří vernisáž natočili, byla akce zajímavá i tím, že se přišel podívat akademický malíř a grafik Ilja Hartinger z Karolinky – z magického kraje kolem Soláně, tak bohatého na osobnosti nejen výtvarné, ale i literární. Mistr na vernisáže již 5 let nechodil, proto pro mne byla jeho návštěva svátkem. Jeho rázovitý a zemitý projev protknutý znalostí okolní krajiny byl pro všechny přítomné radostí. Bylo o čem si povídat, a to nejen o malování.

Co o mistrovi Hartingerovi víme? Narodil se v tehdejším Novém Hrozenkově – Karolinině Huti, nynější Karolince. Pocházel ze sklářské rodiny. Studoval na Střední umělecko průmyslové škole v Brně, pak na Vysoké škole umělecko průmyslové v Praze, v ateliéru malby a grafiky profesora Antonína Strnadela. Ten měl zásadní vliv na kultivaci jeho hlubokého a emocionálně podloženého vztahu k rodnému kraji, a to v kontextu moderní malby a grafiky, v němž mají významné místo také malíři Valašska – Alois Schneiderka, Jan Kobzáň, František Podešva a Karel Hofman.

Ilja Hartinger a Zdeněk Kurečka

Ilja Hartinger a Zdeněk Kurečka

Po ukončení studia na vysoké škole se Ilja Hartinger vrátil do rodné Karolinky. Intenzívně se věnuje výtvarné práci, kterou zakládá na široké škále výtvarných technik – maluje olejem i akvarelem, nejčastěji v kombinaci s kvaší a pastelem, zabývá se volnou a užitou grafikou, zvláště linorytem, vytváří artprotisy, získává první úkoly pro architekturu, vznikají jeho monumentální vitráže technikou leptaného a pískovaného skla, později klasické mozaiky. Do podvědomí zájemců a milovníků umění se zapisuje především jako krajinář. V jeho interpretaci má krajina Valašska neobyčejně sugestivní a poetické kouzlo.

frenstat4Pozoruhodná je malířova aktivita ve společenském a kulturním dění rodného města Karolinky, kde žije a pracuje. Pro novou radnici vytvořil rozsáhlou vitráž ” Píseň rodného kraje “, gobelíny a akvarely, je autorem symbolů města Karolinky a zpracoval řadu scénických návrhů pro místní ochotnický divadelní soubor. Jeho galerie ve středu města je otevřena nejen pro přátele a známé, ale pro všechny zájemce o výtvarné umění.

Zdeněk Kurečka

zdenek kurecka

Zdeněk Kurečka pochází z obce Čeladná - severního konce valašského království. Učňovská léta trávil v ateliéru pana Jaromíra Zahela v Ostravě, kde později s Alešem Kalivodou, Lubomírem Tížkem, Janem Vilímem a Alenou Světlíkovou založili výtvarnou skupinu GAMA. V roce 2004 (12.6.) založil spolu s keramikem Jaroslavem Hrubým a řezbářem Petrem Chorovským výtvarnou skupinu R3, která působí na albrechticku a krnovsku.

  • Alexandr Postler ml: I muj otec ,herec a režisér ale též malíř,rád maloval Českou Ves.Já jeho syn, trávím vžd [...]
  • martin kluvanek: Dobry den. Mam od Vas par obrazov a prave som Vam chcel doporucit podivat sa do tychto lokalit (nema [...]
  • Marie Klimešová: Moc pěkné stránky, máme taky hezké vzpomínky.Přejeme hodně zdařilých výstav. Všude nám [...]