Zápisky výtvarníka

Na Kržeľi

Má-li člověk dělat něco dobře, musí to dělat rád. Má-li krajinář své budoucí návštěvníky na vernisážích oslovit, musí za motivy krajin cestovat. Nejsem výjimkou, toulavé boty mám také. Stačí k tomu prima počasí a cestovní plán je na cestě. Při jednom povídání s akademickým malířem Hartingerem z Karolinky mi řekl : „ na těch Valachách je už k malování toho málo, všichni si spravují obydlí a chalupy z těch supermarketů, všichni mají všechno stejné, není co malovat“.

Podjavorník

Něco na tom opravdu je. Před námi až na vyjímky pomalu mizí rázovitá krajina posetá shrbenými chalupami, které nahrazují zděné paláce a bytovky. Je docela těžké, najít nějaký opravdu původní motiv bez plevele „ moderní architektury „, která na hory opravdu nepatří. Proto se každým rokem vydávám na malířské cestování, kde hledám nové motivy, které mne zaujmou. Tentokrát to byla úžasná krajina na česko-slovenském pomezí Beskyd. Pohyboval jsem se jen několik kilometrů od hranice na slovenských Kysůcach. Všem doporučuji. Naleznete zde ještě tu původní krajinu posetou nízkými chaloupkami, zdravými a silnými lesy.

V hore

Nelze zapomenout na bezva lidi, kteří tam žijí. Vždy, když jsem tam na samotách maloval, setkal jsem se s vlídným přijetím starousedlíků, vždy byla dobrá káva, vždy jsem otestoval domácí buchtu, bábovku, koláč či jinou pochoutku. Nejvíc mne však vždy překvapil upřímný zájem o výtvarno i od lidí, kteří do galerií a na vernisáže nechodí. Není lepší místo, kde by mohl načerpat krajinář větší chuť do práce a sílu.

Proto se chci s Vámi podělit o foto z putování od Korňi až po Púchov. Trasu jsem si vytýčil těsně kolem hranic přes obce Ráztoka, Medvedie, Podjavorník, Kržeľ, Vlkov, Ráztoka, Čertov a Rieka. Mnohdy jsem se dostal do míst bez civilizace, škoda jen, že jsem měl malý batoh, těch hřibů pravých tam bylo opravdu moc. Zážitky z cest jsem pak přetavil do obrazů a později uskutečnil několikrát po ČR výstavu s názvem „ K vrcholům hor“, kde jsem představil tyto motivy. Bylo to přesně to, z čeho jsem měl největší radost.

hřib pravý

Kuriózní byl i ten fakt, že na výstavách v Praze mi mnozí nevěřili, že maluji skutečnou krajinu a ne vymyšlenou. Krajinář prostě musí být s přírodou a krajem, kde maluje, srostlý. Jen tak se může dočkat radosti a uspokojení .