Zima pro krajináře je obdobím trpkým, přesto velice zábavným. Mnohdy se mne návštěvníci vernisáží ptají, zda mi v zimě, když maluji v plenéru ( přírodě ) nemrznou barvy. Přátelé, nemrznou, nemohou, jsou olejové. Horší je to se mnou, já teda mrznu určitě.

Ke správnému vybavení pak určitě kromě teplého oblečení, beranice, patří i rukavice s ustříhnutými prsty ( to proto, abych věděl, že venku je opravdu zima). Po zkušenostech mnohých zim se snažím někde sehnat otep slámy – to abych měl na něčem stát. Stejně po hodině malování je to všechno jedno, připadáte si, jako byste tam v horách stáli jen v trenýrkách. K nezbytnému vybavení na těchto putováních patří i bandaska s teplým čajem, která Vám vždy, kdy její obsah začne mizet, připomíná, že je již nejvyšší čas jít domů.
Za tato všechna strádání v plenéru se Vám příroda odměňuje zimním pohlazením, sluncem opřeným do statných stromů jesenických hor, které prohřívá barevnými odstíny okrů, kraplaků a sien.

Jen se podívejte na motivy obce Česká Ves, která je cca 7 km nad Městem Albrechticemi. Osamělá převážně rekreační osada utopená v zimním slunci láká k procházce. Nikde žádná hospoda, žádný obchod, jen osamělá stavení nad vrcholky jesenických hor. Z návrší při dobrém počasí je vidět vztyčený hrot vysílače na Pradědu. Krásné, ale i drsné počasí těchto hor výtvarníku vždy přichystá paletu nádherných barev.